HISTORIE PEKLA MORAVY

1. rocník cyklistického extrému Peklo Moravy (sobota 5. cervenec 2014)

Peklo Moravy 1. rocník

Frýdek-Místek - Praded /1491 m n. m./ - Frýdek-Místek
- Lysá hora /1323 m n. m./ - Frýdek-Místek
Vzdálenost: 325, 5 km - cas: 10:52 hodin - prumerná rychlost: 29, 9 km/h

Peklo Moravy (sobota 5. cervenec 2014)

Sobotní ráno 5. cervence 2014 bylo hektické. Budícek v 3:30 hodin, snídane, príjezd do Frýdku Místku, sraz a rychlé seznámení s úcastníky extrémní vyjíždky pred Jump sportem, spolecné foto a už se sedelo na kole. Atmosféra byla jedním slovem parádní. Spolecne s Kubou, se kterým jsme byli na podobném levelu, jsme se zaradili na chvost pelotonu a jako jediní jsme od zacátku nestrídali v jeho cele.
Vymenujeme si pocity a pri chvilce nepozornosti musíme zabrat, abychom dojeli ostatní, což nás stojí zbytecné síly. Uvedomuji si, že cím dríve zavru pusu, tím lépe v budoucnu pro me. Patril jsem mezi nejmladší úcastníky vyjíždky, a to, že jsem nestrídal skupinu vpredu, mi bylo od pocátku proti srsti. Tato taktika mi ovšem byla pred touto akcí doporucována. Po první wc zastávce jsem se rozhodl rozjet skupinu a dostal jsem se krátce do reci s Romanem. Ten mi po krátkém rozhovoru poradil, at jedu v zadních radách, pokud mám v plánu dojet celou trasu. Poznání, jak nárocné je jet na špici nebo tesne za ní a o kolik více to ubírá sil, me ješte cekalo.
Tempo jízdy bylo od zacátku svižné a cesta mi rychle utíkala. Dobre jsem si ale uvedomoval, že dokud nebudeme na zpátecní ceste alespon z Pradedu, tak jsme prakticky moc z plánované trasy neujeli. Tím, jak se skupina na cele strídala, tempo nepolevovalo, navíc když se do cela dostal Roman, jelo se ješte rychleji. Pri ceste z Krnova do Bruntálu nás cekal první táhlý kopec, projeli jsme mestem a rychle jsme se blížili k jesenickým horám. Kopcovitý úsek mi vyhovoval a nejvíce me bavil. Samotný výjezd na Praded byl v tempícku a nezaregistroval jsem u nikoho dosavadní najeté kilometry v nohách. Zvlášt u porádajícího Marka jsem koukal, jak mu to nahoru s lehkostí šlapalo. Na vrcholu Pradedu nepanovaly zrovna ideální klimatické podmínky, urcite ne ty, které jsem ocekával z predpovedi pocasí. Teplota do 10°C a silný vítr se mi vubec nelíbil, chtel jsem to co nejrychleji otocit. Rychle jsme se vyfotili a sjíždeli jsme na Hvezdu, kde nás cekala první obcerstvovací pauza. Vývar, dva caje a odmrznul jsem.
Trasa z Hvezdy do cíle ješte merila cca 200km. Kdybych tušil, jakým stylem se pojede cestou zpátky, tak se zde na Hvezde radši ubytuju a založím úcet:-). Mé ocekávání bylo takové, že tempo bude s navyšujícími kilometry klesat, opak byl ale pravdou. Protože jsem se chtel s kluky dostat alespon do Frýdku Místku a na Lysou horu jsem absolutne nemyslel kvuli mým težkým prevodum, držel jsem pusu a krok. Zpocátku jsem nasazené tempo zvládal, ovšem s rychle pribývajícími kilometry a také tím, že jsme se všichni na špici tocili, zacínalo prituhovat a pricházela odezva. Za Krnovem jsem zacínal cítit, že toto už nemužu dlouho vydržet. Tyto pocity jsou velmi nepríjemné, hlavne když je videt, že jsou ostatní v pohode. I presto, že mi Karel dával v prubehu cesty z Pradedu cenné cyklistické rady, jak šetrit energii, musel jsem se za nekolika kilometry ozvat. Pri nezáživné ceste s mírnými kopecky pred Opavou, kde jsou po obou stranách cesty pole, foukal protivítr a já jsem se modlil, aby tempo polevilo, ale marne. Zrovna ješte prede mnou na špici jel Roman a valil do kopecka, jako by jel na motorce. Nepomáhaly ani rychlé rady, jak se chránit pred vetrem a šetrit síly od Karla jedoucího za mnou a já jsem se ocitl už natrvalo na míste, kde jsem zacal – na chvoste pelotonu. Vzadu to je opravdu jiné kafe. Luxusní pytel a pohled na neúnavné kluky, jak jim to stále stejne dobre šlape. Ríkal jsem si - do ceho a s jakými borci jsem to šel.
Následoval sacharidový obed v Opave, srandicky a fajn pokec. Kousek za Opavou prišlo delší stoupání do obce Pustá Polom, které bylo kvuli neustupujícímu tempu dosti pekelné. Obzvlášt, když jsem pred táhlým kopcem zaslechl zepredu od Marka ne zrovna príjemnou hlášku "musíme na to šlápnout!". Po tolika odjetých kilometrech a kolik nás ješte cekalo, fakt klobouk dolu pro toho, koho to napadlo. To byl další moment, kdy jsem si uvedomil, s kým mám tu cest. Po príjezdu do Ostravy se mi zdálo, že mám horecku, ale bylo to pouze teplotou ve meste. Mraky se nad námi honily a zacalo pršet, což me povzbudilo, i když to z kol prede mnou cákalo pekne.
Blížili jsme se k Frýdku Místku a pred námi se už na nás smála Lysá hora. Celkem to byl zvláštní pocit videt ten vysílac ješte v takové vzdálenosti a hlavne v jeho nadmorské výšce. Priznám se, že nebýt této akce, tak bych nikdy nepomyslel, že tuto prudkou horu zkusím vyjet po ujetých cca 280km... Ve Starém Meste jsme dali krátkou obcerstvovací zastávku a jeli jsme pod kopec smer Papežov. Zanedlouho jsme zde dorazili a jeli rovnou nahoru. Fyzická kondice všech mi pripadala neskutecná po celou dobu jízdy a to se znovu potvrdilo. Marek, Radek a Karel to spolu rozjeli, jako by práve sedli na kolo.
Na Lysé hore panovalo oproti Pradedu krásné pocasí. S nepopsatelným pocitem jsme si sedli na chate a užívali si. Následovalo spolecné foto a opatrný sjezd dolu do Papežova. Když jsme sjeli všichni dolu, dostali jsme strach, že si Roman nahore na chate nechal cyklistické brýle -:). Ale to se nestalo. Do cíle ve Frýdku- Místku nás cekala už jen cesta z kopce a tu jsem si v této skupine vyložene užíval. Následovalo poslední zastavení s kluky, které znamenalo konec jedné krásné dlouhé vyjíždky se skvelou organizací. Jen díky temto borcum jsem mohl zažít neco dosud nepoznaného. Vám všem patrí mé velké Díky, Tomáš :-).

Tomáš Siuda


Praded a Lysá hora

Nabrat odvahu, ráno vstát, neposrat se strachy a mít dobrý pocasí! To je strucný výcet základních predpokladu na to, abys mohl Peklo Moravy zvládnout :-).
Celý prubeh vyjíždky byl vynikající. Posral jsem se ne od strachu, ale z toho, že vstávat ve tri ráno a na pátou se pripravit je pro pojištovacího maklére docela nestandardní :-).
Jeli jsme skvele - korigované tempo a v samém záveru je to už o každé našetrené kalorii. Po výjezdu na Praded se vytratila tréma, odlehcení pri brišních problémech a polévka na Hvezde prispela v mém prípade k pohodové jízde už konecne smerem k Lysé hore. Trochu jsem musel zabojovat s vlastní psychikou v dešti u Ostravy. Tramvajové koleje kolem trasy a šplíchající vodu ze zadního kola jezdce prede mnou nemám rád. Zkrátka chvilkový boj sám se sebou. Pohled na Lysou horu a konecne znalost terénu mi dává impulz kontrolovat prumernou rychlost na mém tachometru. Na startu jsme si dali predsevzetí - chceme jet rychleji než se jelo loni. To se nakonec darí. Bylo nás víc a pomerne slušná výkonnost každého úcastníka byla zárukou, že to nakonec vyšlo. 
Na Lysé hore toho mám dost, ale spokojenost a navíc i slušné pocasí dává záruku, že domu to bude už jen pohoda. V cíli nespurtujeme, je to zbytecné, protože prece každý, kdo si sedl ke stolu v hospudce na Zelené, ke krátkému zhodnocení, vyhrál :-).
Všechny nás provází myšlenka na další rocník a tou je prekonání rychlostního prumeru 30 km/hod.
Cestuji domu autem do Trencína. Skoro usínám – 500 m pred domem me zastavují a dávají mi foukat policajti. Jsem jim vdecný. Vzbudili mne za volantem, nenaboural jsem do sousedovic brány.

PS:
Po startu jsem mel velké problémy s prackou v žaludku, ale bylo mi jasné, že se s tím musím vyporádat sám. Nakonec nechteli za záchranu v restauraci na Hvezde ani 10,- Kc za použití WC! Byl bych jim dal i padesát :-). Pak už do cíle bylo všechno v porádku.

Radek Terifaj

Fotogalerie 1. rocník

Fotogalerie 1. rocník