HISTORIE PEKLA MORAVY

2. ročník cyklistického extrému Peklo Moravy (neděle 5. červenec 2015)

2. ročník cyklistického extrému Peklo Moravy

Ve dvou se to lépe táhne, na překonání 30 kilometrového průměru v hodině to ale nestačí…

Do 2. ročníku jsme nastoupili oproti 1. ročníku v úplně obměněné sestavě. Bylo nás celkem 9. Přijeli kluci z Brna, ze Zlína a zbytek byli domácí. Já a Karel Nepraš patříme k organizátorům vyjížďky, takže jsme samozřejmě nesměli chybět. Měli jsme svůj cíl, a to bylo překonání 30 kilometrového průměru v hodině za celou vzdálenost naší vyjížďky. Znamenalo to, že bychom měli celou trasu absolvovat při vzdálenosti 325 – 330 km pod 11 hodin.
S tímto odhodláním jsme se postavili v neděli 5. července 2015 na start. Před akcí jsme se rozjeli a nakopli již den předem na tradičním sobotním "staroveském kritériu" a byli jsme rozhodnuti 30 kilometrový průměr pokořit. Říkali jsme si, že když bude trošku výkonnostně kompaktní skupina, tak to musí vyjít. Vycházeli jsme z loňských zkušeností, kdy nám to jelo náramně a ve Skalici na cestě z Lysé hory do Frýdku-Místku jsme už zvolili vyloženě "rodinné tempo", abychom v dalším roce měli motivaci a další cíl při překonávání sebe sama. V 1. ročníku jsme totiž jeli rychleji, než v 0. ročníku, a v tom jsme chtěli pokračovat i ve 2. ročníku. Za tímto účelem jsme si zvolili stejnou trasu jako v předešlých 2. ročnících: FM – Ostrava – Opava – Krnov – Bruntál – Malá Morávka – Hvězda – Ovčárna – Praděd a poté stejně do FM a přes Skalici – Raškovice – Krásnou – Papežov na Lysou horu a pak do FM.
Když jsme odstartovali, tak jsme záhy zjistili, že to bude "párty ve dvou". Popravdě nás to trošku mrzelo, že ostatní kluci ve skupině nejsou schopni akceptovat naše tempo, na druhou stranu jsme se s tímto rizikem na start postavili. Peklo Moravy není závod a nikdy nebude, ale cyklistická vyjížďka, kterou si mohou zkusit všichni, kteří mají rádi jízdu na kole, přírodu a je u nich chuť do tohoto dobrodružství jít.
Od samého ranního počátku cesty jsem se s Karlem cca každých 1500 m střídal na špici. Do Polanky, potažmo do Krnova, za námi viseli kluci, kteří s námi ráno vyrazili a pak už jsme jeli jenom my dva. Bylo to celkově něco okolo 260 km. Nebylo to pro nás vůbec jednoduché, vzdálenost to byla obrovská a po celý den panovalo tropické vedro. S Karlem velmi často společně trénujeme, takže se opravdu dobře známe a dokážeme si na kole vyhovět. Po bezproblémovém výjezdu na Praděd, na kterém už v dopoledních hodinách vystoupaly teploty ke třiceti stupňům, jsme se vydali zpět do Frýdku-Místku. Po cestě jsme se nakrátko zastavili v Opavě u Karlovy babičky, která nám připravila k doplnění energie výbornou rýži na sladko a osvěžující mátový čaj. Horko bylo doslova šílené, přesto jsme jeli strojově, skoro vůbec nemluvili, pravidelně střídali, doplňovali tekutiny a drželi naději na hodinový třicetikilometrový průměr. Před Ostravou-Porubou jsme vjeli do několikakilometrové zácpy v obou směrech, která byla způsobena stavbou nové silnice a množstvím aut parkujících u koupaliště v Ostravě-Porubě. Tato komplikace, se kterou jsme vůbec nepočítali, nás notně překvapila a rozladila. Rázem jsme byli časově pod limitem ohledně dodržení třicetikilometrového průměru, ale i přes tuto nepřízeň jsme zarputile bojovali, mlčeli, šlapali a šlapali.
Ve Starém Městě u Frýdku-Místku jsme naposledy doplnili bidony vodou a vyrazili směr Lysá hora. Jeli jsme naprosto uvolněně, měli jsme za sebou 200 km vzájemné vzorné spolupráce v tropickém dni a čekal nás "domácí kopec", na kterém důvěrně známe vše, co k němu patří. Na Lysou horu jsme vyjeli individuálně s vědomím, že potřetí v řadě máme za sebou Praděd i Lysou horu v jednom dni. Na Lysé hoře došlo na stisk rukou, objetí a pár fotek, které pořídila Karlova přítelkyně Míša. Přišla za námi pěšky z Ostravice. Během našeho pobytu na vrcholu Lysé hory došlo k malému zázraku. Byli jsme na něm po celou dobu sami tři. Toto je v posledních letech velmi neobvyklé. Lysá hora se stala masově navštěvovaným místem ve dne i v noci. Ve sjezdu z Lysé hory a potom do Frýdku-Místku jsme za to opětovně vzali. Jeli jsme totální "podlahu" až k Jump Sportu v Místku. Už jsme věděli, že letos třicetikilometrový průměr nepřekonáme, přesto jsme chtěli zajet co možná nejlepší čas. Celkově jsme ujeli 325 km za 11:25 minut, průměrnou rychlostí 28,8 km/h.
V Místku jsme čekali na své parťáky. Naši společnost doplňovala Karlova přítelkyně Míša. Při čekání jsme se ochlazovali nealkoholickým pivem a zmrzlinou. Parťáků jsme se nedočkali. Tři dorazili do Frýdku-Místku po půlnoci. Ostatní vzdali. V časovém limitu jsme letošní "Peklo Moravy" dokončili jen dva – Karel Nepraš a já.

Marek Šimoňák (Gymnázium EDUCAnet Ostrava)

Dát si Praděd a Lysou v jednom dni? Šílenství!

Čím blíže byla neděle 5. července, tím jsem byl neklidnější. Dobře jsem věděl, že na mě čeká zhruba 310 kiláků a asi 3800 výškových metrů, navíc předpověď slibovala opravdu pekelné počasí, 33°C a bezvětří. Navíc jsem nikdy předtím tak dlouhou štreku nejel, moje maximum bylo někde kolem 180 km.
Neděle 5. července, 4:00 – budík mě nekompromisně vyhání z pelechu. Za okny svítá, švihnu okem po teploměru, ručička opřená o dvacítku... Hezky, pěkně, bude to bolet a asi ne málo. Hážu do sebe míchaná vajíčka a kafe, plním bidony vodou, hážu do baťůžku tři oříškové tyčky a dva banány. Vyrážím na start, sešli jsme se v hojném počtu 9 kousků. Rychlé seznámení, instruktáž, pár fotek a vyrážíme. Jedeme hezky svižně, za chvilku už jsme v Polance, tam se odpojuji. Zatímco ostatní si to hrnou směr Svinov, já razím do Klimkovic a dál přes Olbramice, Pustou Polom až k Opavě. Někde za Opavou dávám krátkou pauzu, polykám banán a koukám na gps a uvažuju, jestli jet na Hartu nebo to stočit na Krnov. Rozhoduji se pro Hartu a vyrážím – do kopce samozřejmě. Sluníčko už začíná ukazovat svou sílu, ale jede to a jsem spokojený. Cesta ubíhá docela svižně: Litultovice, Dolní Mlýn... Těsně za Mladeckem první dnešní zrada, ve výjezdu z dědiny 12% stojka, no hezky pěkně. Škrábu se na horizont, slunce nemilosrdně pálí do zad, těším se na sjezd a v tom další kopec! Co to sakra je? Přetrpím to až do Bohdanovic, mají tady hezký rybníček hned vedle kostela. Kvetou lekníny, válím se v trávě a tlačím do sebe oříškovou tyčku. Po čtvrthodině jsem znova v sedle a švihám směr Leskovec nad Moravicí, za Razovou uzavírka, do pr***! Musím do kopce směr Jelení. Po pár kilometrech se napojuji na silnici č. 11 a za chvilku jsem v Bruntále. Na tacho svítí 95 km na Praděd to je odsud ještě 30. V trafice na konci města kupuju lahváče hanušovického Šeráka, jen zasyčí. Vyrážím dobýt nejvyšší kótu dne. V Rudné pod Pradědem špatně odbočuji, bohužel jsem to zjistil až moc pozdě. Drápu se do Světlé Hory, asfalt připomíná spíš polňačku, nadávám si do blbců a modlím se za rychlý dojezd na Hvězdu. Dojíždím skoro bez vody, v žíznivé budce kupuju půl litru balené vody a kofolu. Na lavičkách sedící borci si mě se zájmem prohlížejí a ptají se odkud jedu, asi vypadám "zajímavě". "Z Frýdku," odpovídám a dodávám, že bych chtěl ještě dneska vyjet i Lysou. Sám tomu ale přestávám věřit. Týpci kroutí hlavou: "Seš magor!". Kofola dopita, tak hurá na těch "posledních" 8 kiláků. Docela to jede, i když mě předjíždí asi 10 žiletek, přesto je mi tak nějak fajn. Na vrcholu potkávám kluky z Brna. Dáváme pivo, kecáme, smějem se, děláme vrcholové fotky. Krásný den.
Sjezd do Malé Morávky je dlouhý a osvěžující. V Bruntále jsme za chvilku, nabíráme směr Krnov. Jedeme slušný průměr a cesta pěkně ubíhá. Pravidelně střídáme a zatím si všichni vedeme dobře. V Krnově dáváme pauzu v centru u řeky. Studená voda z rozprašovače je asi nej nápad dnešního dne. Chvílí se brouzdám po kolena v řece. Nasedat, jedeme! Z Krnova do Opavy je to sice skoro pořád po rovině, ale není se tam kde schovat, slunce nás opéká shora a zespoda dostáváme další dávku od rozpáleného asfaltu. V Holasovicích krátká zastávka na benzince, teploměr ve stínu ukazuje 31°C. Kolik je asi tak na slunci? Nechci to vědět. Projedeme Opavu a domlouváme taktiku. Budem dělat pauzy co 15 až 20 kiláků, ať to přežijem. Nějakým posunem času jsme se ocitli v Hlučíně, ani nevím jak. Moje vnímání se smrsklo jen na nepřítomné zírání před sebe. Dáváme pivo a těšíme se, jak se schováme ve stínu na cyklostezce z Ostravy do Frýdku. U Ostravy bych se ještě pozastavil – nikdy bych nevěřil, jak moc rád uvidím ceduli s nápisem OSTRAVA... Najíždíme na stezku a pod železničním mostem brzdíme a lezeme do řeky. Vody jen po kotníky a navíc je teplá jak chcanky, ale i tak lepší než rozpálený asfalt. Ve Frýdku dobíráme u Kocoura vodu, já dokupuju sýrové Havlíky, dnes už třetí balíček a odevzdaně vyrážíme na posledních 60 km. Do Krásné jedeme lehkým výletním tempem, teď už si nikdo nechce připustit, že na Lysou nevyjede. Na Papežově ještě chvilku postojíme. Odsud už jen do kopce. Slunce už zalezlo někam za kopec a vzduch se stal dýchatelnějším, to je dobře... Najednou se mi jede nějak lehce, první dva kilometry utekly až moc rychle. Zjišťuji, že Brňáci někde stávkují. Proto na 4. kilometru hážu kotvu, tlačím banán a čekám. Přijíždí Jura, říká, ať nečekám a jedu. Poslední 4 kilásky mi zabraly asi třičtvrtě hodiny. Na vrcholu jsem lehce po desáté, už je skoro tma. Lezu na vrchol, křepčím před webkamerou a užívám si výhled do krajiny. Zvládnul jsem to... Počkám na kluky, ještě na chvíli si orazit, navléct větrovky... Já tu svou samozřejmě nechal doma, takže klepu kosu. Sjezd byl trošku adrenalínek, hned v první zatáčce jsme málem přejeli zajíce. Cesta z Lysé je pěkně rozflákaná, je to občas o hubu ve dne, natož potmě. Moje bludička na řídítkách taky na pocitu bezpečí nepřidá. Ještěže Jirka je vybaven světlem z lokomotivy :o)....
Ve Frýdku jsme lehce po půlnoci, najeto 309 km, nastoupáno 3700 metrů. Loučíme se. Kluci jedou ještě na Lysůvky, kde mají domluvené spaní. Já mířím k nejbližšímu hladovému oknu. Vdechnul jsem habáč a zalil ho litrem koly a s pocitem neukojeného hladu se vydal na posledních 200 metrů k domovu.
Byl to krásný den. Krásný a intenzivní. Hrábnul jsem si na dno, poznal, co všechno může člověka bolet, ale hlavně – poznal jsem nové přátele.

Marku, Karle, Jirko, Pavle díky.
Michal Pavliska, 7. červenec 2015

Peklo Moravy - pozvánka