Vlastibor Konečný

Vlastibor Konečný | TJ Slezan Frýdek-Místek, Dukla Brno

Vlastibor Konečný, jakožto bronzový olympijský medailista ze silniční cyklistické časovky družstev na 100 km z olympijských her v Moskvě 1980, je uznávanou a respektovanou cyklistickou osobností nejen ve Frýdlantu nad Ostravicí, kde dlouhá léta žije, ale v celém regionu severní Moravy a Slezska, potažmo České republiky.
5. ročníku Pekla Moravy se osobně nezúčastnil, ale s radostí nad tímto ročníkem přijal patronát a přes svou dceru Alenu nám vzkázal, abychom všichni ve zdraví a pohodě dojeli do cíle!

Měl přijít o ledvinu. Pak získal bronz na hrách

Převzato: Tomáš Valaškovčák, Brněnský deník, 14. 7. 2012

Frýdlant nad Ostravicí, Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ – Cyklistovi brněnské Dukly Vlastiboru Konečnému málem ukončila kariéru rána do zad. Dva roky poté slavil historický úspěch v Moskvě.

Recept na životní úspěch? Podle příkladu bývalého cyklisty Vlastibora Konečného musíte nejdřív padnout téměř na dno, abyste si poté mohli užít slastné okamžiky medailového zadostiučinění.

Někdejší člen brněnské Dukly zažil v kariéře dva vážnější zdravotní problémy. Poprvé málem přišel o ledvinu i o vyhlídky na další závodění, poté jej voda v koleni téměř připravila o sportovní vrchol účast na olympijských hrách.

Oba zdravotní pády ale pro Konečného znamenaly spíš odrazové můstky. V prvním případě dojel k vítězství v etapovém klání Kolem Turecka, ve druhém zacinkala bronzová medaile pod pěti kruhy.

V Moskvě 1980 chybělo Konečnému po boku Jiřího Škody, Michala Klasy a Alipi Kostadinova v časovce družstev na sto kilometrů dokonce jen sedm desetin sekundy na stříbrný tým východního Německa. „Škoda, že nám chyběl jen tak malý kousek. Věděli jsme, že jedeme na medaili, ale největší soupeři startovali až po nás, takže měli výhodnější pozici,“ vysvětluje Konečný.

Čtyřčlenné družstvo odjíždělo do ruského hlavního města s cílem skončit v elitní pětce. „Medaile byla příjemná odměna. Jako mladý kluk jsem ji zase tolik neprožíval, až postupem věku jsem si pořádně uvědomil, co se podařilo. Závod jsem bral jako každý jiný. Uchvátila mě hlavně atmosféra v olympijské vesnici, kde jsme potkali sportovce z jiných odvětví,“ popisuje úspěch na hrách, které ovlivnil bojkot západních států. Rodák z Frýdku-Místku tři dny poté zasáhl také do klání jednotlivců, kde dojel sedmnáctý.

Pryč z reprezentace

U historického úspěchu československé silniční cyklistiky přitom Konečný málem chyběl. Půl roku předtím totiž vypadl kvůli zdravotnímu problému z reprezentace. „Měl jsem obrovské problémy s kolenem, téměř jsem nemohl jezdit. Dělala se mi v něm voda, což byl asi důsledek náročné zimní přípravy v Chorvatsku,“ přemýšlí.

Předolympijské přípravy se proto neúčastnil. Místo toho trénoval a snažil se o návrat na vrchol sám. Jen společně s manželkou. „Koupil jsem jí motorku-pionýra, se kterou jezdila padesátikilometrovou rychlostí a já za ní. Dělala mi takového vodiče. Byla na mateřské, řidičák měla a brala to v pohodě,“ směje se pětapadesátiletý cyklista.

Netradiční příprava předznamenala návrat původní formy, vítězství ve všech čtyřech nominačních závodech i reprezentační comeback na poslední dva měsíce před moskevským kláním. „Bylo to těsné. Kdybych nekoupil motorku, kdo ví, jak by to dopadlo…,“ přemýšlí.

K objevení nové tréninkové metody ale ani nemuselo dojít. Dva roky předtím totiž Konečného zasáhla nejtěžší životní zkouška. V květnu při závodě Česko-Polské družby mu při nehodě narazil kolem do zad jeden ze soupeřů. Výsledek? „Doktoři mi chtěli vzít ledvinu, která praskla. Hrozili, že už nikdy nebudu závodit. Před operací mě ale převezli do jiné nemocnice, tentokrát do Olomouce. Tam mi řekli, že ledvina snad funguje a začíná se hojit,“ vzpomíná na pověstnou jiskru naděje.

Ta nakonec vzplála v oheň. Po necelém půl roce už totiž Konečný seděl zpátky v sedle a začátkem října 1978 si připsal triumf v etapovém klání Kolem Turecka. „Šlo o šťastný návrat na vrchol. Na dálku jsem navíc mohl poslat pozdrav primáři, který mi chtěl odebrat ledvinu,“ říká cyklista, který se zaměřoval především na spurty a později časovky.

Natržená ledvina i voda v koleni málem připravily bývalého cyklistu brněnské Dukly Vlastibora Konečného o největší úspěchy kariéry. Na olympiádě v roce 1980 byl člen bronzového týmu v časovce družstev.

Klín mezi Němci
Právě při souboji s chronometrem si Konečný připsal největší úspěch na tehdy nesmírně prestižním Závodě míru, kde dojel v jedné z etap čtvrtý. „Tenkrát časovkám vládli východní Němci. Obsadili první tři příčky, pak jsem byl já a za mnou zase samí Němci. Zázračně se mi podařilo mezi ně vklínit,“ usměje se trojnásobný účastník Závodu míru.

Aktivní kariéru ukončil v roce 1984 ve 27 letech. Obhajoby bronzové medaile se už nedočkal.

Ne však vlastním rozhodnutím, ale kvůli bojkotu států sovětského bloku sportovního zápolení v kapitalistickém Los Angeles. Jako odveta za situaci před čtyřmi lety v Moskvě. „Nesměli jsme obhajovat medaili, což mluví za vše. Nic jsme ale nemohli dělat, rozhodli o nás bez nás. Závodění mě kvůli tomu přestalo bavit, navíc jsem už měl děti, rozestavěný barák. Jedno s druhým se sešlo a znamenalo to pro mě konec,“ dodává Konečný, který v mládí lyžoval a cyklistice se začal věnovat až ve čtrnácti.

Po třinácti letech tak definitivně kolo odložil a už se k němu nevrátil. Ani jako trenér nových nadějí. „Začal jsem pracovat jako stavební technik, poté jsem dělal na šachtě dolu Paskov,“ popisuje.

Po revoluci v roce 1989 se jméno Vlastibor Konečný opět spojilo s cyklistikou. Ale pouze v roli podnikatele. Začal prodávat kola, nejdřív doma v garáži. „Poté jsme se přesunuli do obchodu ve Frýdlantě nad Ostravicí. Sem tam si i nějaký zákazník vzpomene, že jsme udělali bronz na olympiádě,“ těší pětapadesátiletého Konečného.

Vlastibor Konečný

• Narozen: 2. ledna 1957 ve Frýdku-Místku

• Rodina: ženatý, dvě děti

• Sport: bývalý silniční cyklista

• Oddíly: TJ Slezan, Dukla Brno

Největší úspěchy: 3. místo na OH 1980 v Moskvě (silniční závod na 100 km časovka družstev), 1. místo v etapovém závodě Kolem Turecka 1978, 4. místo v časovce na Závodě míru, mnohonásobný mistr republiky v družstvech, dorostenecký mistr republiky

Zajímavost: V roce 1978 málem přišel po nehodě při závodě o ledvinu. Ještě v tom roce se dokázal vrátil k cyklistice a ovládl etapový závod Kolem Turecka.